Operační tým v Ústavu pro péči o matku a dítě, oddělení gynekologie a porodnictví v Praze – Podolí: na operačním sále začíná další operaci. Na každý den se tam vždy pečlivě připravuje operační program pro pacientky. Ty jsou tady vždy v hlavní roli.

Při pohledu na obyčejně průměrně hezkou ženu si představím, jakou velikost kompresních punčoch by asi měla jako pacientka. Stejně jako Josef Abrhám ve filmu Vrchní, prchni si představuje na třídním srázu sprchující se Dagmar Patrasovou v šatech, kde ji tekoucí voda celou proteče a zviditelní její tělo. 🙂👍

Při většině gynekologických operačních zákroků je pacientce zaváděn permanentní močový katetr a to buď před úvodem do celkové anestezie nebo před probuzením z celkové narkózy a to zpravidla perioperační sestrou přímo na operačním sále. Pacientka se tak probouzí na dospávacím pokoji nebo jednotce intenzivní péče, kdy nemůže vstávat z lůžka a dojít si sama na WC, a má již zaveden močový katetr, který ji odvádí spontánně moč z těla ven.

Jednou při noční v nemocnici jsem si povídal s jednou pacientkou. Ten rozhovor začínal asi takto:

„Dobrý večer Zbyšku, dlouho jsi nebyl v práci. Ty si už na mně nepamatuješ? Já jsem Eva a je mi 44 let a byla jsem ve čtvrtek na gynekologické operaci při které mi lékaři odstranili dělohu. Na operačním sále jsem byla ráno ve čtvrtek sama, ale po mně šla z našeho pokoje na operaci ještě má spolubydlící Šárka. A ta mně asi na operačním sále viděla, jak mně po operaci budí a pak jela na operační sál ona, když přišla na řadu. Ale já jsem jí už tam neviděla. Já jsem se probrala zpět do života po své operaci až na pokoji a ona už tam nebyla. Asi už byla na operačním sále. Před operací jsme dostali nové čisté prádlo – andělíčka a punčochy a ty jsme si museli obléknout. A pak jsem byla na řadě já. Jela jsem na sál jako první z pokoje. V předsálí, to je taková přípravna místnost, před operačním sálem, mně svlékli z andělíčka úplně do naha. Ale hned mně přikryli takovým velkým zeleným prostěradlem. A pak mi dali na hlavu takovou čepici s gumičkou na okrajích, aby mi zakryli vlasy. Ale já, protože mám černé vlasy dlouhé až po ramena, tak jsem je měla raději ještě stažené do ohonu. A viděl jsi jaké mám hnědé oči? A pak jsem už jela na operační sál. Operační stůl mi hodně připomínal tu gynekologickou „kozu“, jakou mají u gynekologa v ordinaci. A tak jsem si na něho lehla, dala nohy nahoru a od sebe. A ještě mi je připoutali širokými řemeny na suchý zip. Tak připoutané nohy jsem měla snad poprvé v životě. A abych se na tom operačním stole necítila špatně a nebyla tam celá nahá, tak jsem zase rychlé byla přikryta těmi velkými zelenými prostěradly. A ještě ještě si pamatuji pár slov s anestezioložkou, která se musela ujistit, jak se jmenuji a že mám opravdu výšku 178 cm a váhu 84 kg. Bylo to asi z důvodu správné dávky anestetika. A pak mi změřila ještě hodnotu krevního tlaku a napojila kapačku do mojí žíly. A pak mi už řekla, že mně už nebude více trápit a dala mi už masku, kterou mi zakryla nos a ústa. Pak už jsem si dále sama dýchala tou anesteziologickou maskou a už jsem pomalu vnímala jen hezké usínání. Tak takový byl Zbyšku úvod mé operace.“

Kdybyste pánové pracovali na LDNce, tak byste rychle změnili na tohle téma názor. Přebalovat pokálené a pomočené pacienty, kteří jsou odkázaní jenom na pleny fakt není „prdel“, ale realita…

Jsem Misha a dobře si vzpomínám, jak jsem ležela v lednu2022 už „oblblá“ na chodbě před operačním sálem nemocnici v Delta Hospital v Bruselu v Belgii.

Moje diagnóza byla endiometróza. Před sálem jsem čekala asi 30 minut, ale potom už přišla řada i na mě. Byla mi strašná zima, měla jsem z očí už sundané i čočky, takže jsem vlastně už vůbec nic neviděla 🙂 Potom se moje lůžko dálo do pochybu a já jsem s ním vjela na operační sál. Tam už hrála hudba, vlastně to byla skladba od Jacquese Brela. Na zdi sálu byla tapeta – rozevřený paví ocas jen barevné paví peří 🙂 Doktor potom položil svojí ruku na rameno a pokusil se ještě před mojí operaci milé žertovat. Byl to asi anesteziolog. Moc dobře viděl v mých očích, že se svojí první operace bojím. Říkal, že ten zákrok bude za chvílí hotový. Ale asi každá žena ví jak je to a co to je endometrióza.

Ještě si vzpomínám na masku s rajským plynem a pak byl konec… Probudila jsem se až za dvě hodiny už na svém lehátku, které už bylo zase na chodbě před operačním sálem.

Ze všech ilustračních obrázku žen v gynekologické operační poloze na operačním stole, které jsem zatím na internetu viděl, se mi zatím asi nejvíce líbil obrázek ženy v červeném overalu na operačním stole jejíž obrázek jsem již vložil tady do diskuzního fóra.

Dnes přidávám další obrázek, tentokrát je to ilustrační obrázek ženy v gynekologické poloze na operačním stole, která má na sobě tentokrát modrý overal.