Jednou mi zase jedna pacientka vyprávěla:

„Ahoj Zbyšku, jsem Monika a jsem už v nemocnici více jak dva týdny. Absolvovala jsem dvě gynekologické operace. A nikdy předtím jsem nebyla na žádné operaci a už vůbec ne v celkové anestezii. Hrozně moc jsem se toho poprvé bála, nechat se operovat „tam dole“. Byl to pro mě stres, protože to bylo poprvé. Ale když jsem šla na operační sál po 14 dnech tento týden ve čtvrtek podruhé, tak už to bylo o hodně lepší. Už jsem věděla, jaké to asi bude. Ale je to zvláštní pocit, to najednou o ničem nevíš, co se s tebou dělo. A já si z toho jenom pamatuji krásnou anestezioložku, jak jí to moc na sále slušelo a jak mně uspávala. Tak na to já asi nikdy nezapomenu. Byl to pro mě hrozně zvláštní pocit být vydána do cizích rukou a k tomu ještě ta anestezioložka měla moc krásné oči. Ta anestezioložka se jmenovala Veronika.“