Pacientky a jejich příběhy

Úvodní stránka Fóra Pacienti Pacientky a jejich příběhy

Označeno štítky: , ,

  • Toto téma obsahuje celkem 2 odpovědi. Do diskuze (2 diskutující) se naposledy zapojil uživatel ZnachorZnachor a poslední změna proběhla před 2 týdny a 6 dny.
Aktuálně jsou na stránce zobrazeny 3 příspěvky - 1. až 3. (celkem z 3)
  • Autor
    Příspěvky
  • #1439
    Lukas Hospital
    Správce

    Příběhy pacientek z nemocnic, které absolvovaly operační zákrok.

    #1440
    Znachor
    Účastník

    Jednou při noční v nemocnici jsem si povídal s jednou pacientkou. Ten rozhovor začínal asi takto:

    „Dobrý večer Zbyšku, dlouho jsi nebyl v práci. Ty si už na mně nepamatuješ? Já jsem Eva a je mi 44 let a byla jsem ve čtvrtek na gynekologické operaci při které mi lékaři odstranili dělohu. Na operačním sále jsem byla ráno ve čtvrtek sama, ale po mně šla z našeho pokoje na operaci ještě má spolubydlící Šárka. A ta mně asi na operačním sále viděla, jak mně po operaci budí a pak jela na operační sál ona, když přišla na řadu. Ale já jsem jí už tam neviděla. Já jsem se probrala zpět do života po své operaci až na pokoji a ona už tam nebyla. Asi už byla na operačním sále. Před operací jsme dostali nové čisté prádlo – andělíčka a punčochy a ty jsme si museli obléknout. A pak jsem byla na řadě já. Jela jsem na sál jako první z pokoje. V předsálí, to je taková přípravna místnost, před operačním sálem, mně svlékli z andělíčka úplně do naha. Ale hned mně přikryli takovým velkým zeleným prostěradlem. A pak mi dali na hlavu takovou čepici s gumičkou na okrajích, aby mi zakryli vlasy. Ale já, protože mám černé vlasy dlouhé až po ramena, tak jsem je měla raději ještě stažené do ohonu. A viděl jsi jaké mám hnědé oči? A pak jsem už jela na operační sál. Operační stůl mi hodně připomínal tu gynekologickou „kozu“, jakou mají u gynekologa v ordinaci. A tak jsem si na něho lehla, dala nohy nahoru a od sebe. A ještě mi je připoutali širokými řemeny na suchý zip. Tak připoutané nohy jsem měla snad poprvé v životě. A abych se na tom operačním stole necítila špatně a nebyla tam celá nahá, tak jsem zase rychlé byla přikryta těmi velkými zelenými prostěradly. A ještě ještě si pamatuji pár slov s anestezioložkou, která se musela ujistit, jak se jmenuji a že mám opravdu výšku 178 cm a váhu 84 kg. Bylo to asi z důvodu správné dávky anestetika. A pak mi změřila ještě hodnotu krevního tlaku a napojila kapačku do mojí žíly. A pak mi už řekla, že mně už nebude více trápit a dala mi už masku, kterou mi zakryla nos a ústa. Pak už jsem si dále sama dýchala tou anesteziologickou maskou a už jsem pomalu vnímala jen hezké usínání. Tak takový byl Zbyšku úvod mé operace.“

    #1441
    Znachor
    Účastník

    Jednou mi zase jedna pacientka vyprávěla:

    „Ahoj Zbyšku, jsem Monika a jsem už v nemocnici více jak dva týdny. Absolvovala jsem dvě gynekologické operace. A nikdy předtím jsem nebyla na žádné operaci a už vůbec ne v celkové anestezii. Hrozně moc jsem se toho poprvé bála, nechat se operovat „tam dole“. Byl to pro mě stres, protože to bylo poprvé. Ale když jsem šla na operační sál po 14 dnech tento týden ve čtvrtek podruhé, tak už to bylo o hodně lepší. Už jsem věděla, jaké to asi bude. Ale je to zvláštní pocit, to najednou o ničem nevíš, co se s tebou dělo. A já si z toho jenom pamatuji krásnou anestezioložku, jak jí to moc na sále slušelo a jak mně uspávala. Tak na to já asi nikdy nezapomenu. Byl to pro mě hrozně zvláštní pocit být vydána do cizích rukou a k tomu ještě ta anestezioložka měla moc krásné oči. Ta anestezioložka se jmenovala Veronika.“

Aktuálně jsou na stránce zobrazeny 3 příspěvky - 1. až 3. (celkem z 3)
  • Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.
Přesunout se na začátek